Nový život ve Francii

Tak jsem tě zase po dlouhé době otevřel, ty hloupá kniho… zajímalo by mě, jestli takový osud mají veškeré deníky žáků? Nebo jsem jen já k tobě tak hnusný, že tě poslední tři roky nechávám ležet na dně kufru, hm? Každopádně bych se měl vrátit na začátek...teda tam, kde jsem se psaním skončil minule.

 

NKÚ. Jo...dokázal jsem je složit v září více méně úspěšně, teda...dost úspěšně až na OPČM, mohl bych si ho opravit, ale byl jsem na to líný… a navíc k mé budoucnosti to nejspíš stejně nebudu moc potřebovat, každopádně asi předpokládáš, že nastal happyend a Beatrice s Jackquesem mě nechali v Bradavicích, co? Ano...tak zněla dohoda, jenže já ji stejně nakonec porušil. O prázdninách, když jsem byl s Paulem v Paříži, mi totiž začalo docházet, že už mě v Bradavicích opravdu nic nezbývá, nic mě tam nemotivuje k lepším výsledkům a pomalu mě to tam jen ubíjí. Finn s Anet a Cass jsou dávno ze školy, mají své životy a už se o mě nezajímají a já je nechal jít. Přes Severku jsem se přenesl už před pár měsíci a Say s Alice můžu vídat o prázdninách...a tak jsem si sbalil kufry a nastoupil s Paulem do Krásnohůlek….

 

Popravdě? Bylo to divný absolvovat ve svých 17ti letech přijímací proces s těma jedenáctiletýma děckama, ale i přes to to bylo moc fajn. Neprobíhalo to vůbec jako v Bradavicích, kde ti dají na hlavu klobouk, který má rozhodnout o tvé koleji… Tady dojdeš k takovému velkému rubínu, na který namíříš hůlkou a pokud se rozzáří rudě, tak zůstáváš na škole, no...a já tady zůstal. Jsem na pokoji s Paulem a konečně se zase cítím tak nějak úplně i přes to, že jsem od Lilly kilometry daleko. S Paulem si fakt rozumím a stal se mým bratrem, tak jak nám bylo souzeno, i když to má někdy svá úskalí… Celý rok jsem musel poslouchat kecy stylu „Už ti zase píše ta tvá holka, hm?“, hned v momentě jak viděl, že Toby vletěl do místnosti s dopisem. Od momentu, kdy jsem mu řekl, že k ní vážně něco cítím a není to jen kamarádství, co to bývalo dřív...se tyhle otázky opakovaly častěji. Každopádně celý rok jsem strávil učením, sportem a hrou na kytaru. Někdy jsem hrával na kytaru společně s Paulem, když zrovna neměl večer nějaké tajné rande s některou z našich spolužaček, no a jindy jsem mu zase musel radit jak některou získat a nebo co si dát na sebe….popravdě? Je to divné, že jsem oproti němu v mnoha věcech tak napřed a v jiných za ním extrémně zaostávám, ale rozhodl jsem se, že tento rok na holky úplně zapomenu a dost mi to prospělo… teda samozřejmě jsem nezapomněl na Lilly, té jsem psal, co nejčastěji to šlo, ale bohužel posílání dopisů na takovou vzdálenost není zrovna nejrychlejší…. Mimochodem si říkám, že možná bylo zákeřné ze svého bratra udělat mucholapku na holky, aby mě nechaly na pokoji, mhm… who cares. Nějak jsme to zvládli až ke zkouškám, které jsem zdárně absolvoval na Véčka a mohl konečně vyrazit do Londýna. Paul se se mnou loučil se slovy, ať na Lilly hned v první větě nevybalím svoje city… no samozřejmě, že se mi to nepovedlo! Já byl vždy na vztahy hloupý a na city snad ještě hloupější… ale snažím se jí to vynahradit, včera jsem přichystal piknik u jezera včetně vína, zahrání romantické písničky a poté procházky s naším zvířectvem. Myslel jsem, že se s ní rozloučím a půjdu spát k Alice, no místo toho jsme si téměř až do rána povídali o všem možném na zahradě, stáhli při tom láhev vína no a teď… sedím v pokoji u ní v domě a píšu tenhle zápis…

Gianni

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now