​Halloween

-všichni jsou mrtví!-

 

Po probuzení vypadá každý den jako obyčejný. Obléknul jsem si své oblečení s motivem noční oblohy a vydal se pomalu na snídani, hned však v kolejní místnosti jsem zjistil, že je tu ten dlouho očekávaný Halloween! U nás na koleji to vypadalo jako v nějakém polním špitále, všude stany s lehátky, pár stolečků a hlavně všude krev a polorozpadlé hořící barely.  Na chvíli jsem si jen tam sedl a představoval si, jak to asi musí být těžké dělat lékouzelníka při válce, než jsem se zvedl a šel prozkoumat zbytek hradu. Vstupní síň vypadala jako vyrabovaná ulice s rozbitým autem, velká síň proměněna do kostela, kde jsem si s Finnem hned musel zahrát na zpověď a já mu dělal kněze. Joo byl by ze mě dobrý kněz, asi to zvážím jako možné povolání! I když…dodržovat celý život celibát? Chm…tak prý nic. Ve vstupní síni se na mě přilepila téměř okamžitě Cassie, která je tu letos poprvé a tak nevěděla, která bije. Všechno jsem jí hezky vysvětlil a šli jsme se projít na vstupní nádvoří, kde hořela obří kupa knížek, na nic jsem nečekal a taky si jednu přihodil, když jim z toho vypadla. Pak jsem si tam však s Cassie sednul a vyzpovídal ji, abych věděl o koho vlastně jde. Nevím jak dlouho jsme tam seděli, ale nejspíš fakt dlouho, protože se pak už ozval rozhlas, kde profesorka Ryers svolávala k zahájení dnešní hry.

 

Hra byla dobrá avšak velice náročná. Zachránit svět opravdu není nic lehkého a tak jsme museli skoro neustále běhat, šít, běhat, shánět červy, běhat, oškubat černého kohouta, vloupat se do kabinetu profesorky pro dračí šupiny, vloupat se do učebny pro bouchací kuličky a úplně nakonec konečně sestavit z těch podivných přísad, co jsme vyškemrali lektvar, co nás všechny vyléčí! Bylo to vážně namáhavé, ale nakonec jsme skončili s týmem zelených na krásném druhém místě. Ale co mě potěšilo úplně nejvíc? Že bráchové z naší koleje skončili až za náma, snažím se s nimi sice vycházet, ale když si myslí, že jsou nejdokonalejší na světě, vždy potěší být před něma! Jako cenu jsem vyhrál nějaký plakát, oblečení a pak taky poukaz na 20g do zvěřince a k Malkinové! Sice ještě nevím na co použiju ten poukaz k Malkinové, ale zvěřinec vyplýtvám na dárek pro Anet, protože si samozřejmě nemůže přát nic jiného než štěně, že ano…jak pochopitelné!

 

Po vyčerpávající hře jsme si zaběhli pro kostýmy, které se losovaly, bohužel já štěstí neměl a vyhrábnul jsem si hasiče, takže jsem ho tam Bakarimu hned nechal a šel se posadit na chodbu, dumajíc nad tím v čem teda půjdu, když se kolem mě prohnal můj malý synovec s úsměvem od ucha k uchu, že on si jde taky pro kostým. Stuí odběhnul a vystřídal ho Finn, který si vytáhnul smrt a nechtěl ji, tak mi ji dal, supr! Tu jsem vážně chtěl, už jsem se chtěl jít převléct, když přišel Stuí s tím, že má taky smrťáčka - hey, von Theanovci roznáší po hradě smrt! Převléknul jsem se, pomohl Stuímu a pak ho doprovodil do velké síně, kde jsem ho už nechal svému osudu, přece ho nebudu vodit pořád za ručičku, stejně se o sebe postará líp. Ihned si to naštrádoval k baru, kde začal otravovat profesora a tak já jsem si šel vybrat stůl. Během večera jsem si ještě koupil lístky do tomboly a zatančil s Anet. Proč mi vždy v její přítomnosti buší srdce dvakrát rychleji?

 

Večer utekl však velice rychle a brzy vyhlásili večerku. Sebral jsem Stuího i s jeho malou kosičkou, kterou používal k tomu, aby si ho lidé všimli, když na ně mluvil anglicko-italsko-japonsky, vysadil jsem si ho na ramena a už utíkal ke kabinetu ségry. Ta když nás uviděla, chytla výbuch smíchu, že jsme dokonalá dvojka a tak si nás hned musela spolu vyfotit. Rozloučil jsem se s ní a sešel až do redakce, kde měla být nějaká párty, bohužel z párty moc nebylo, byli jsme všichni vyčerpaní a tak jsem si alespoň chvíli popovídal s Anet a než jsem si šel lehnout, zamumlal jsem jednu osudnou větu.

„Probabilmente ti amo“

Gianni

 
This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now